Do ZAKO nastoupil Michal poprvé v roce 2000 jako brigádník po vojně. O několik let později se vrátil natrvalo a během let prošel řadou pozic od zámečníka, přes manipulanta a plánovače až po vedoucího centra povrchových úprav. Michal nejen vzpomíná na své začátky, proměnu firmy, důležité životní i pracovní zkušenosti, ale i vysvětluje, proč jsou pro něj lidé v ZAKO druhou rodinou.
Jak si pamatujete své začátky v ZAKO?
V březnu 2000 jsem nastoupil do ZAKO hned po vojně na brigádu jako zámečník.
Co vás tehdy přivedlo právě sem?
Díky sportu se moje rodina znala s jedním z majitelů firmy, a když jsem hledal zaměstnání, nabídl mi možnost pracovat právě zde.
Co jste ve firmě dělal?
Po brigádě v ZAKO jsem se do firmy vrátil v březnu 2006 a až do krize v dubnu 2009 jsem působil jako manipulant VZV a nákupce spojovacího materiálu. Od března 2011 jsem pracoval jako plánovač v zámečnickém provozu v Provodově. Poté jsem přešel do provozu v Březnici, rovněž na pozici plánovače. Od listopadu 2017 jsem nastoupil na pozici vedoucího zásobování a od roku 2022 působím jako vedoucí centra povrchových úprav v Provodově.
Na co jste ve své práci nejvíc hrdý?
Na svůj kariérní postup od nejnižší pozice ve firmě až do vedení společnosti, kde mohu tvořit, budovat a nést odpovědnost za výsledky svého týmu.
Jak byste popsal lidi v ZAKO?
Velká část spolupracovníků se za roky ve firmě stala mými dobrými přáteli, takže bych řekl, že jsme spíše kamarádská parta než jen lidé, kteří chodí do stejné fabriky.
Kdo vás ve firmě nejvíc ovlivnil?
Můj bývalý vedoucí zásobování, pan Pavel Vája. Byl to člověk, ke kterému jsem vzhlížel a kterého jsem si nesmírně vážil.
Jak byste porovnal atmosféru ve firmě dříve a dnes?
V začátcích byla firma výrazně menší než dnes, a tomu odpovídala i atmosféra. Prostředí bylo uvolněnější a v některých ohledech tolerantnější. Dnes pracujeme na významných projektech, což s sebou přináší větší odpovědnost, profesionalitu i vyšší pracovní tempo. Přesto si stále umíme práci zpříjemnit a snažíme se vytvářet prostředí, ve kterém se lidé cítí dobře.
Co se za dobu vašeho působení v ZAKO změnilo nejvíce?
Největší posun vidím v technologickém vybavení firmy. ZAKO se vždy snažilo držet krok s nejmodernějšími trendy a využívat je k získání konkurenční výhody na trhu.
Co naopak zůstalo stejné?
Především kolegialita a určitá míra soudržnosti mezi lidmi.
Kdy jste si poprvé uvědomil, jak výrazně se firma posunula?
Ve chvíli, kdy jsme začali pracovat na zakázkách pro obranný průmysl. Otevřela se tím úplně nová kapitola historie firmy.
Máte nějakou vzpomínku spojenou se ZAKO, ke které se často vracíte?
ZAKO mi dalo do života spoustu skvělých lidí, a někteří se stali velmi dobrými přáteli. Za to budu vždy vděčný.
Něco, co nebylo jednoduché, ale stálo to za to?
Nebylo pro mě jednoduché přejít z pozice dělníka, který rozhoduje jen o své práci, do pozice vedoucího, který musí nést zodpovědnost za celý tým a jeho výsledky. V dobách dobrých i v těch horších.
Co pro vás ZAKO znamená?
Lidé v ZAKO jsou jako moje druhá rodina.
Co jste si ze ZAKO odnesl do další práce nebo života?
Odpovědnost, a to za sebe i za ostatní. A také schopnost hledat řešení problémů, které život i práce přinášejí.
Kdybyste měl ZAKO popsat jedním nebo dvěma slovy, jaká by to byla?
Šance ukázat se.
Kam by se podle vás ZAKO mělo dál posouvat?
Myslím si, že by se firma měla stabilizovat po výrazném rozvoji v oblasti obranného průmyslu a potvrdit svou pozici silného a spolehlivého partnera, který dokáže plnit i ty nejnáročnější požadavky na kvalitu a technické provedení. Zároveň by měla pokračovat v dalším rozvoji směrem, který si v posledních letech úspěšně nastavila.
Co byste firmě přáli do dalších let?
Ať se jí nadále daří nacházet a spojovat pracovníky, kteří budou posouvat společně firmu do budoucích let tak, jako je tomu doposud. Protože firmu a její jméno tvoří její zaměstnanci.
